Jednoho dne za mnou byl slovák Erik, že chce E65, tak jsme to nějak probrali. Potom si našel nějakou sedmu v Litvě, už jsme se tam chystali jet, ale nakonec googlil po různých litevskych forech, sedmu si tam našel a nějak neseděli km a celé to bylo takové nějaké divné, tak se to odpískalo. No a uplynul asi rok a pak Erik mi volá, že si našel sedmu, ale že je v Rumunsku. Tak si říkám Rumunsko, to je velká výzva, ale taky velkej risk, auto může být totální vrak, může být kradené, můžou nás okrást atd., prostě spousta rizik. Sedma v Rumunsku ale byla hodně zajímává, prakticky uplně plná výbava, nechybělo asi vůbec nic, navíc provedení Individual. Jeho majitel zvolil asi nejhezčí barvu Rubinschwarz, což je černá metalíza a ty kousky metalízy jsou červené, na sluníčku je pak auto červené, a vypadá opravdu moc hezky. V interiéru je pak jemné kůže Merino v odstínu Champagne (šampaňské), která má banánový odstín a to celé je podtržené alcantarovou stropnicí, celokoženým interiérem včetně plata, palubky, tunelu, tapecírunků ale hlavně, nádherným mahagonovým dřevěným obložením. A jako třešnička na dortu má auto nejen dvě ledničky, zadní klimatizaci, dálkový start, ale hlavně monitory v předních sedačkách z kompozice Individual. Na takové asi má cenu jet se podívat. V pátek jsem tedy ještě v BMW prověřil kilometry, těch +- 150 tkm by mělo sedět dle servisních záznamů.
Erik je také velmi důsledný, pána si dle jména dokonale prolustroval, od hodnocení jeho penzionů, přes jeho firmu apod. Pan majitel vlastní 22 lékaren v Sibiu, to asi nebude žádný velký podvodník.
Domluvili jsme se tedy jen pár dní dopředu že pojedem. Erik mi poslal, adresu, „Sibiu“ - https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibiu
Jak jsem uslyšel ten název města, tak mě hned napadl vlog Honzy Koubka, který byl pár týdnu zpět v Sibiu letecky, letěl tam testovat Miaty. Ono by to nebylo tak zajímavý, kdyby je nejel testovat na Transfagarašan, motoristické nebe „drivers heaven“ dle kluků z Top Gearu, sakra tam se prostě musíme podívat. Hned na to mě ale napadla dokonalá myšlenka, mojí 7er stejně nemám doma, a jet ženěnou = sebrat jí auto, kterým vozí prcky, a navíc bez dynamic drivu by se mi na Transfagarašan nechtělo. Sakra vždyt mám ještě 645 cabrio, a pár dní zpět jsem do něho namontoval pádla, je ideální příležitost to vyzkoušet. „Pane Erik, chtěl by jste jet šestkou?“ zaznělo do telefonu. Dle tónu hlasu nebyl nadšený ale z telefonu se ozval „prečo nie“. Tak jsme se rozhodli, že do toho tedy jdem. V pátek mi Erik ještě volal že mu prodejce nabídl, že můžeme zdarma přespat v jeho penzionu Hermannstadt House, který má na bookingu hodnocení 10 z 10 a to se jen tak nevidí.
V sobotu večer tedy usedám k počítači a kupuju slovenskou (10 eur), Maďarskou (14eur) a Rumunskou (3 eura!) dálniční známku. Ta rumunská je směšně levná, ale hlavně je prý potřeba i na okresní cesty, takže spíš taková silniční daň. Nahážu si do batohu pár věcí, nějaké oblečení, 2x notebook (jistím se pro připad selhání techniky), Nikon D90, Gopro, diagnostiky (opět vše 2x) a hůrá spát.
V neděli stávám něco po šesté, dám kafíčko, sedám do 6er a vyrážím do Litovle, natankovat plnou, koupit dálniční známku a hurá směr Brno.
Tam naberu kolem 8mé hodiny pana Erika a už si to frčíme směr Bratislava, Budapešť, někde za Budapešti začne mít 6er hlad, a říká si o 55L Naturalu 95. Dojezd u 6ky je na cestování velmi malý, jen něco lehce přes 500km, aspoň si koupím nějakou svačinku. Spotřeba vychází 10,9L při jízdě 140-150 km/h na tempomat, s občasným rozvášněním výš. Jedu tedy zhruba za dvojnásobek toho co bych jel svou 745Li na LPG, ale za ten zážitek to snad bude stát.
Cestování 6kou je takové náročnější, ačkoliv má příplatkové sedačky, se sedačkami v 7er se to nedá ani trošku srovnat, chybí hlavně lámání opěráku, opěrka krku apod. za krk si dávám malej polštářek, pak už je to únosné. Když si ale představím, že spoustu lidí cestuju se s oktávkama a podobnýma autama, rázem se mi jede dobře. Jen je člověk tou 7er strašně rozmazlenej. Nejvíc mi ze 7er ale chybí ten fantastický audisystém Logic 7, moje 6er má sice taky Logic 7, ale do šestky se dáva odlišný, společný s 3er a 5er a není ani zdaleka tak dobrý jako ten v 7er.
Ve 12:15 přijíždíme na Madarsko Rumunské hranice.
Rumunsko je sice v Evropské unii, ale neplatí zde Schengenská dohoda, takže normálně probíhá kontrola na hranicích. Hranice je přímo na krásné dálnici a nejedná se o pevné stavby, ale o „unimobuňky“ takže se dá předpokládat, že ji asi časem zruší. Na hranicích se zdržíme cca 20min než dojdeme na řadu. Když se ptá celník jeslti jdeme na pracovní cestu nebo dovolenou, projistotu říkám na dovolenou, ať nemusím nic vysvětlovat. Proběhne následující rozhovor
„Holiday or bussines“
„Holiday!“
„Where“
„Transfagarašan“
„Oh, is it ///M“ https://cs.wikipedia.org/wiki/BMW_divize_M
„Nooo, 645“
„V8“
„Yeeeees“
„Then gaaas it „
Celník si chce poslechnout zvuk a z celnice máme vyletět pod plným, moc rád mu to splním. Todle mě docela potěšilo.
Čekáme, jak začneme skákat po Rumunských cestách, ale Rumunské dálnice jsou nádherné, v dokonalém stavu, takovou dálnici v česku snad ani nemáme. Po A1 jedem až kousek za město Lugoj, tam dálnice končí a musíme na okresku. Tady začíná pravé rumunsko, cesty je rozbitá,ale zase žádná hrůza na proražení kola to není, místy začínají krásné zatáčkovité úseky, zapínám SPORT a pádla, paráda. Konečně ta cesta 6kou začíná dávat smysl. Rumunsko vypadá úplně jinak než na co jsme zvyklí od nás, člověk se tak trochu vrátí v čase. Nejvíc nás pobaví plynovod, ten nevede pod zemí, ale asi 30-40cm nad ní, u bran a vrátek pak mizí pod zem a nebo naopak nad bránu. Asi opatření proti černým odběrům J. U městečka Děva najíždíme opět na dálnici, po které frčíme až do Sibiu.
Někdy po 17té hodině dojíždíme do cíle. Celkem tedy cesta trvala nějakých 10 hodin. Město Sibiu vypadá velmi hezky. Dojíždíme k apartmánu a tam už nás čeká Romeo, prodejce auta. Symapatický pán kolem 40ti let, oblečený v luxusním obleku. Ukáže nám náš apartmán, šestku už necháme na místě, sedáme do jeho Citroenu C3, který má na ježdění po městě. Sibiu má fakt malé zamotané uličky a jezdí se zde divoce, sem se sedma opravdu nehodí. V 18 hodin už stojíme na dvoře jeho kamaráda, kde sedma stojí. Jeho dům se mi velmi líbí, žádný moderní neútulný dům, plný černé, šedé a bíle, naopak vše je velmi teplé a příjemné. Na zídce dvora jsou namalovány výjevy z města. Romeo nám rád hned vysvětlí, o jaké kresby se jedná.
Prohlídneme sedmu, samozřejmě po telefonu bylo auto v naprosto dokonalém stavu, ve výsledku je to ale trošku jinak. Nárazník je oparkovaný, kapota od kamínku, zadní dveře špatně nalakované, navíc zlobí klika, buď prasklý unašeč nebo to někdo zlomil. Nejde CD changer, DVD changer, řidičův softclose, ale dveře jdou zavírat normálně. Všechna ostatní výbava funguje. Po testovací jízdě pak zhodnocuju, že bude ještě potřeba vyměnit velká přední ramena, hardyspojku a dle řazení i olej v převodovce, ta převodovka není nijak extra špatná, ale dokonalá taky ne. Pán jezdil jen do BMW a tam samozřejmě olej nikdo neměnil. Řidičova sedačka ale ve skutečnosti vypadá lépe než na fotkách, pan Erik mi vysvětlí, že fotky prověřil dle Exifu, jeslti nejsou 5 let staré, byli staré pár dní, ale dle exifu focení iphonem, který zvýrazňuje kontrast, proto sedačka vypadá na fotce hůře jak ve skutečnosti. Když to celé tak nějak spočítám, vychází mi investice do TOP A1 stavu někde přes 100 tisíc korun. Sedmička stojí 12 777 eur, tedy 332 tisíc. Celkem tedy s dovozem asi 450 tisíc, no jo, ale taková krásná Individual kompozice s maximální výbavou není ani v DE na prodej a ani moc neobjevují.
Po dohodě s p Erikem se domluvíme auto zatím nekoupit a vyspat se na to, teď už ví na čem je a může se rozhodnout dle vlastních finančních možností a když je možnost, vždycky je lepší se na to vyspat. Ptám se Romea, kolik budeme platit za ubytování v případě, že auto nekoupíme „no samozřejmě nic“. Ta Rumunská pohostinnost mě dostává. Kolik z vás při prodeji auta nabídlo kupci u vás přespat? Když si vzpomenu na cestu do Španělska pro auto, kde se s náma skoro nikdo nechtěl ani bavit, a byli jsme rádi, že nám auto vůbec prodali. Viz https://www.jarax.net/spanelsko/.
Romeo nás zaveze na apartmán, vezme si věci a jdeme se ubytovat. Apartmán je opravdu krásný, vše čisté, nové, koberce mají pod sebou nějaký molitan nebo něco, je to jako travička na Lefkádě, velmi přijemné na došlap. Postel je taky fanstatická, měkká a strašně pohodlná. Vyrážíme na večeři do luxusní restaurace kousek od apartmánu. Dávám si místní pivo Bergenbier, ale spíš je to taková voda, gulášovou polévku do chleba a vepřová žebírka. Pan Erik si dává ovčí pastrami, prý na ovečku dostal chuť po tom kolik ovcí jsme v rumunsku viděli. Jídlo je dobré, ale zase žádný gurmánský zážitek. Dohromady platíme 666 Kč.
Zkoukneme ještě místní náměstí, kde právě probíhá nějaký filmový festival a hurá do hajan.
Ráno vstáváme kolem 7 mé hodiny, ale je ještě tma, ten časový posun dělá svoje. Skočíme do obchodu a posnídáme, p. Erik je velmi vybavený, má sebou jídlo tak na 3 dny včetně vařených vajecJ. Voláme Romeovi, ten za námi přijíždí a začíná vyjednávání. Panu Erikovi ještě navrhnu variantu si vše rozmyslet, jelikož letenka do Sibiu stojí 3000kč, takže když se rozhodne za 3-4 dny že auto chce, muže si pro něj přiletět, otázka jeslti by ještě bylo. Po asi hodině vyjednávání usmlouváme cenu 11 000 eur, tedy 286000 Kč a ještě sada zimních kol k autu. Plácneme si a jdeme vyřizovat. První jedeme do firmy kamaráda, kde je auto registrováno, vyřidíme všechny papíry a jedeme na městský úřad. Tam to funguje trošku jinak než u nás. Žádné vyvolávací zařízení, prostě člověk jde rovnou do kanceláře za někým ke stolu. Nejvíc nás pobaví, jak se Rumunsko chopilo GDPR, na chodbě je několik krabic od papíru popsaných písmeny jako A-BA apod, prostě archiv. Následně zajedem ještě do banky, vložíme peníze. Jelikož chceme jet na Transfagarašan, Romeo nám nabízí zdarma další noc v apartmánu. Toho využijeme, zajedeme se projet a domů pojedeme až ráno.
A teď už hurá na pokoj, vyzvednem si šestku. Mrknu do mapy, transfagarašan je silnice, tu v navigaci nenajdeme. Do navigace si zadám tedy město Fagarašan, s tím že v půlce cesty musím odbočit na vesničku Cartisoara.
A co to vlastně je ten Transfagarašan?
https://www.denik.cz/special/transfagarasska_cesta_20070915.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Transfagaras
a pak to začne, jedna zatáčka, druhá zatáčka, třetí, pátá, desátá, už se do toho dostávám. První část je zrádnější, vede lesem, střídá se mokrá a suchá cesta, a je tam hodně lidí. Nastavujeme SPORT, převodovka SPORT, manuální řazení, pádla a jedem. Když ale vyjedem z lesů vykoukne na nás krásný průsmyk, dokonalá scenerie a ty cesty. Zastavujem, přece jen olej už má přes 140°C, necháme vychladnout na 120°C, sundáme střechu, at si užijeme víc zvuk motoru a rovnou vypínáme DSC, ted už pojedeme kompletně bez stabilizace. Každou zatáčku si užíváme naplno, ostrá brzda, nájezd do zatáčky, podražení na M2 nebo M1, apex, full gas a lehce kontra. Limit šestky není třeba dlouho hledat, to auto je tak krásně komunikativní že si krásně dáváme každou zatáčku s pískáním gum, a na výjezdu s rozvlněnou zadní nápravou. Dole pod Transfagarašanem bylo krásně teplo, skoro 18°C, ale tady teplota klesá s každou zatáčkou. Dojíždíme nahoru ke stánkům před tunelem, výškoměr ukazuje něco přes 2030m, a teplota 4°C, to je rozdíl. Počkáme, až nikdo nepojede v tunelu na vrcholu, zastavujeme a plneeej, najednou ty upravené výfuky šestky a střecha dole tvoří dokonalou kombinaci. To je slast. Za tunelem si pak ještě projedem pár zatáček, vracíme se zpět, znovu si užijem tunel a zastavíme u stánků. Koupíme nějaké sladkosti, magnetky a hurá dolů. Ovšem při ostré jízdě dolů se začne projevovat slabší stránka mojí šestky, cítím, jak pomalu měkne brzdový pedál. Zastavíme a z brzd se kouří, necháme je trošku vychladnout. Pro ostré sportovní ježdění to bude chtít jiné brzdy a dodělat olejový chladič, jinak to zvládá na výbornou. Výhoda 6ky je dynamic drive, aktivní stabilizátory, díky těm se i tak velké auto chová lépe než nějaká trojka v Mpaketu a přitom velké zdvihy tlumičů umožňuji filtrovat rozbitou transfagarašanskou cestu naprosto na jedničku. Před 14ti dny jsem jezdil s 6kou bez dynamic drivu a musím říct, že bych s ní na trasnfagarašan fakt jet nechtěl, bylo to naprosto těžkopádné neobratné auto, i když mělo snížený podvozek Eibach, stejně to nepomohlo.
Videa z transfagarasanu
Vrátíme do Sibiu, cesta z Transfagarašanu do Sibiu zabere asi hodinku.Jdeme se podívat na místní tržnici, ale ceny nic moc, kupujeme nějaké sýry domů, ty jsou levné.
Romeo nás pozval na večeři k němu domů. Jelikož v 7mě nejsou mapy Rumunska a mám vybitý telefon, jedeme šestkou. Když přijedeme k Romeovi, tak je na dvorku a rozpaluje gril. Pozval nás na jídlo, kterému říkají „míč“, ale že by grilovali balóny se mi nějak nezdá. Nakonec je to takové nějaké „čevapčiči“ a píše to „mici“, že by mletá kočka?. Romeo ugriluje hromadu masa, žebra, „míč“, steaky. Pak nás pozve do jeho domu, krásný moderně zařízený dům, na měl trochu studené, všude kombinace hnědé a bílé. Čeho jsem si v Rumunsku ještě všiml je, že se vypínače zapínají dolů a nikoliv nahoru. Usedáme ke stolu, Romeo nám ještě podá mísu bramborového salátu, nějakého takové rakouského a hořčici s křenem. Výborně se najíme a samozřejmě spousta masa zbyde, to už bylo vidět podle toho kolik toho bylo na grilu. Po jídle se ještě bavíme s Romeem. Našel si v Německu nějakou G30,ale 2.0d v holotě, to mu rozmlouvám a podsouvám mu nějakou 540i. Rozloučíme se a jedem spát na apartmán. Ráno vstáváme v 7 hodin, ale než se vypakujem, tak je půl deváté. Skočíme do aut, pan Erik fasuje vysílačku a po cestě ho školím, jak se sedma ovládá. Před městečkem Deva nás překvapí kolona, celkem nám sebere asi hodinu čas. Pak se to ale pohne, a jedem. Snad nebude kolona na hranicích, ale hranice nás překvapí. Zastavujeme přimo u budky, Rumun, občanka, Maďar, občanka, hranice projetá do půl minuty, ještě hledím do zrcátka jeslti pustí Erika, Slováka v rumunské sedmě, ale už vidím, jak letí. Super. Jedem.
Pak už to jde hladce, celý maďarsko, slovensko i česko proletíme jak nůž máslem a před sedmou hodinou večer už jsem doma.
Výlet to byl opravdu super, bylo fajn protáhnout šestku po Transfagarašanu i po dálnici, poznali fajn lidi i nádhernou krajinu a do česka přivezli sedmu která má určitě potenciál. Bude to něco stát, ale pak to bude asi nejlepší sedma v česku. Tímto přeju panu Erikovi ať mu sedma slouží.
