Vytisknout
Zobrazení: 3334

01

Občas jedu s nějakým zákazníkem na prohlídku auta v Česku, Slovensku, Německu nebo dokonce Holandsku. Tentokrát mi jeden den poslal zákazník sedmičku z Marbelly, městečka na jihu Španělska, kousek od Gibraltaru, kam může člověk v Evropě dál jet pro auto? Tak si říkám, blbý vtip, ale jsem pro každou špatnost, tak jsem se začal zajímat o co jde. Auto (BMW 750Li 2006) vypadalo dobře, já bych ho teda nechtěl, nemělo aktivní tempomat, kůže jen obyčejná hrubá Nasca a bez zadních komfortních sedaček. Stav tachometru 108tkm by měl být pravdivý, to zní dobře. První jsem tedy ověřil výbavu, porovnal co auto má a nemá. Následně v pátek někdy po obědě komunikace s pánem, kdy by se dalo jet. Říkám „idealně přes víkend, bude to víc dní, tak at mi to nezabere celý pracovní týden“. Na to mě pán pobavil „já ale dneska dělám dlouho“. Myslel jsem samozřejmě víkend nejdřív za týden. Uběhlo pár dní, nějak nebyl čas to řešit, ve středu jsem to začal intenzivněji řešit, volal Španělovi, probrali jsme závady atd. Cestu autem jsme z cenových důvodů zavrhli, přece jen 1000kč letenka zní dobře i když bych radši jel autem. Proběhla nějaká další komunikace s majitelem auta, poslání fotek atd.

V pátek jsme se definitivně rozhodli, že letíme, bohužel letenky už stály přes 3 tisíce na osobu. Vysvětlil jsem pánovi rizika, že je velká pravděpodobnost, že to bude vrak, koupíme letenky zpět a poletíme domů. Tak jsme koupili letenky, za hodinu píše majitel že auto je registrované v Anglii a má propadlou STK(MOT), takže s tím nemůžeme jet po ose, sakra, hlavně že den předem říkal, že není problém. No nevadí, už máme letenky, teď se nedá nic dělat, letíme se na to podívat a uvidíme, kdyžtak si dáme chorizo a jedem dom.

Sobota

08

V sobotu vstávám, pořeším nějaké domací práce, postarám se o zvířata, zajezdím si s malým na čtyřkolce. V poledne přijíždí tchán se svojí Individual 750Li a veze mě na vlak do Olomouce, dáme ještě rychlý oběd. Pho ve výborném vietnamském bistru. Sedám do vlaku Regiojetu, radši jsem si koupil dřívější spoj, at mám hodinu rezervu. Vlakem jsem nejel asi 5 let, tak jsem si připlatil business, ať z toho něco mám. Ve vlaku jako první objednávám kafe, nejde kávovar, sakra kafe by ale bodlo, to nám to hezky začalo. Před Kolínem zastavujem, prý až 30min zpoždění z důvody nahlášené bomby na nádraží, to se samozřejmě neprokázalo, do Prahy nakonec přijíždíme s 10ti minutovým zpožděním. Pán na nádraží pracuje, takže si ho rovnou vyzvednu, nastoupíme na bus a jedem na letiště. Vlak měl pěkně tvrdé sedačky, to co má autobus je rovnou ale peklo, neva, po letech aspoň zážitky. Přijíždíme na letiště, máme hodinu čas, pohoda. Odbavíme se, i moje diagnostické kabely jim nevadí. Dostáváme místo u Exitu na L křídle B737-800 SmartWings. Letíme z gatu na C6, bohužel nám hlásí, že budete mít odložený start, prý pro nás není místo ve vzduchu. Gate se nakonec otvírá cca půl hodinu později. S pánem mezitím dáme pivko, přímo naproti gatu je restaurace s plzní, skoro za kilo, ale tak aspon si připijem na dobrý kup. V Restauraci to nádherně voní, mám už docela hlad, nevadí, za chvilku budu jíst v letadle.

09 10

Do letadla vstupujem jako úplně první. Usedáme do exit row, tuším 16. Letadlo je poměrně prázdne, odhadem tak ¼ sedaček volných. Start se ještě o pár minut posune, kapitán nám vysvětluje že celé zpoždění je z důvodu stávky francouzského ŘLP, taky musíme letět delší trasou až nad Paříží. Startujeme, během letu se ovšem dozvídám, že nemáme večeři, nízkonákladovka, to není jako s Emirates do Dubaie, ale co, dáme si bagetku s nějakou šunkou. Ačkoliv si nerad tykám se zákazníkama, protože si pak všichni myslí že dostanou slevu, tak si s pánem v 11 kilometrech potykáme. Vojta je v pohodě a furt si vykat když nás toho tolik čeká je taky blbý. V letadle je celkem nuda, žadný palubní entertainment, ani display s průběhem cesty. Vojtův iphone občas chytne GPS a tak vidíme kde zhruba jsme. Cestou máme nějaké turbulence, je sranda jak moc se prohýbá křídlo letadla. Přistáváme kolem 23:30 v Malaze.

Při přistání na mě začne kapat voda, asi jak namrzlo těsnění exit dveří a teď roztálo. Když telefon dostane signál, hned mi tam skočí od Fishmakera dvě fotky našeho letadla, proletěli jsme mu přímo nad barákem. Nemáme kufry, jen příruční zavazadla, tak nemusíme čekat na vyložení zavazadel. Vyjdeme ven z letištní haly, bohužel sebou nemám teplejší oblečení a je nám dost zima. Žena z Česka hlásí, že pro nás nemá žádné ubytování, resp tři hotely snad něco můžou mít, ale bohužel, jeden nemá, ve dvou dalších neberou telefon. Ptám se místních na nějaké ubytování, stejně tak hloučky taxikářů, všichni jsou neochotní, ta Španělská povaha je fakt hrůza, asi jako Italové, kašlou na nás, nikoho nezajímáme. Todle by se v Řecku nestalo. Volám pánovi co auto prodává, ať nám nějak pomůže, ale bohužel, pán na nás kašle, prej nám nemá jak pomoct. Všichni nám řekli že jeslti chcem někde spát, tak v letištní hale na lavičce. Nakonec vygooglím nějaký hotel Miami Love, volám, „hev jů gat frííí rům?“ „jeees mista“ „and wats d prajs?“ „sevntýýn for růům mista“ tak ok, domluvíme se s jedním taxikářem že nás hodí, cena 20 eur. Zaveze nás do hotelu, cestou mu vysvětlím co nás trápí, že druhý den ráno v 9 máme být v hotelu Sisu Butique v Puerto Banus, 60km od tama. Taxikář nám nabízí že druhý den má cestu tím směrem a muže nás hodit za 30 eur, ale bohužel už v 5 ráno. To by sice asi šlo, ale nechce se nám vstávat před pátou, když tam máme být v 9, ale zase jiný taxík chce za stejnou trasu 100 eur, nebo autobusem, který google ani nezná ale pěšky k autobusu. Nakonec se domluvíme.

11

Když vstupujeme do hotelu, vše vypadá divně, všude obrázky nějakých nahých párů, recepční je za černou přepážkou, sakra to je hodinový hotel, no aspoň že je kde složit hlavu. „helou, ví gat rezervějšn for rům“ „yes mista, hau meny ours“ „for ól najt“ „okej mista, seventéén juro“ podám mu 20 eur a on říká „seventééééééééén juro“ aha, to je divný. Dám mu 100eur a vrátí 30, ahaááá, tak on si plete seventééén a seventy, ale to už říkal ten taxikář, že to bude třináct euro. A říkám mu „singl beds“ „no singl beds mista“ Vyjedem výtahem na pokoj, tam už nás čeká leták se erotickýma pomůckama které si můžem objednat na pokoj, celej pokoj je desně sladce navoněnej, je tam jakejsi „voňátor“ u stropu co tak co 5min stříkne tu vůni a u toho udělá dost hlasitý zvuk. Dáme sprchu (každý sám), do sprcháče je vidět z postele, je to prosklené. Na takový pokoj bych si asi nevzal ani milenku, je to celý jakýsi schylný, ale jsme rádi že se vyspíme. Vstáváme 4:45, oblečem se a vyrážíme ven z hotelu. Před hotelem už sedí naš taxikář ve VW caddy, kecáme, je mu 40, je z Maroka, aha, tak proto je tak příjemnej a pomohl nám, on není španěl. Vyhodí nás před šestkou před hotelem Sisu Butique, kde je auto.

Teď něco o autě,todle BMW 750Li v šedé barvě Sterlinggrau bylo vyrobeno v roce 2006 a prodáno do Kuvajtu kde ho měl nějaký šejk, ten chodil na párty do Hotelu Sisu Butique do Puerto Banus, jako člen VIP klubu hotelu auto odevzdal hotelu a zaregistrovalo se na jeho majitele, angličana Niela Aclanda. V hotelu vozidlo auto nejlepší VIP hosty z letiště a do jiných klubů, potom ho po letech Acland daroval svému ajtákovi, Constantinovi z Rigy, ten s ní jezdil ale jelikož si koupil pežota cabrio, tak už auto nevyužívál, auto má 12 let a má najeto krásných 110tkm. V 6 ráno jsme u hotelu, hotel vypadá fakt luxusně.

Je to party hotel Ibiza „style“. Kolem hotelu chodí spousta „zubožených pánů a slečen“, tady byla včera velká párty. Na recepci jím vysvětlíme, co tam chcem, na pána musíme počkat do 9ti hodin a je 6, je nám ale strašná zima, máme jen trika s „krátkým“ a je tam fakt hodně vyklimováno, máme hlad, ale prý nám snídani neudělají, venku je zase ještě zima. Tak tam sedíme asi do 7:30 v kavárně, dáme si kafe a vodu, zaplatíme a jdeme, ven, oblečem si na sebe všechno, co máme, ať neumrznem, přejdeme nadchodem dálnici a jdeme k moři. Cestou fotíme místní floru, různé stromy, durmany, růže atd. U moře hledíme na to jak je tu vše umělé, traktory upravují písek, aby byl hladký a rovný, filtrují z něj kameny atd. Hold tady příroda nikoho asi nezajímá, jen uměle něco lidem chystat. Je nám zima, máme hlad, žízeň, obchody jsou zavřené. Letět sem byla blbost, měli jsme jet autem, nemůžeme se ohřát v autě, nemužeme si koupit jídlo ani pití protože obchody jsou zavřené, bez auta jsme jak bez nohy, nechápu co lidi co na dovolenou lítají, ted ještě to auto bude vrak a vyhodíme spoustu peněz i času.

12 13

Nature 15

Nature

Jdeme pěšky směr hotel, narazíme na benzínku (ve Španělsku jsou v neděli všechny obchody zavřené) koupíme si nějaké chorizo, pití a pečivo a pokračujem k hotelu. V 9:00 už jsme u hotelu, ale pán C. nikde, čekáme pul hodiny a pán zas nikde. Voláme mu a nic. Sakra on se na nás vykašlal. Jdem na recepci a tam nám řeknou že dorazí nejdřív tak za 2 hodiny. No super. Během 10ti minut pán C. dojíždí v pežotu, jede jak hovado, hudba naplno, omezovač, skočí přes obrubník, auto sebou smýkne, poskočí. A sakra, od tohohle to asi nechcem.

02

07

Představíme se a jdem do garáže kde už čeká sedma, ovšem první čeho si všimnu je, že v autě chybí chladící kapalina, dolejem 1,5 litru, a sakra, snad neteče trubka. No to bude ještě zajímavý. Kontrolní díra pro trubku vypadá suše i po projetí, trošku se mi zdá že prolíná o-kroužek na hadici, tak to je v pohodě, oprava za pár korun a na 10 min práce. Snad je to tam. Auto celé prohlídnem, diagnostikujem, má původní světla, je nebourané, závad je málo, CD changer, chybí krytka nádrže, je potažené do škaredé bílé folie, ale jinak fakt krásné auto, sedačky jak nové. Motor všechny hodnoty super, gufera ventilů ok atd. otestujeme veškerou výbavu a všechny systémy a jedem na projížďku, auto je nezvykle pevné, ten stav je opravdu super. Hlavní problém je že nemá STK, jak s tím jet. Ptám se pána, jak se pozná že anglické auto nemá STK, když to není v TP ani na autě není nálepka jako u CZ aut, prý je to někde na netu v databází. Super, takže nikdo nepozná, že auto STK nemá. Pojistka platí i bez STK, takže zvažujeme koupi. V inzerátu byla cena 8000 eur a o ceně po telefonu se pán bavit nechtěl. Vyděsím ho, že teče trubka, motor musí ven, velká oprava atd. A zkusím navrhnout cenu, hlavou mi blikne 5000 eur, ne to je málo, to se urazí, 6 tisíc je zas moc, jelikož určitě nepřístoupí a řekne tak 7,5, tak zkouším 5,5 tisíce. Pak se začně rozčilovat, že to je staré auto a spraví to u nás kdokoliv za pár korun, moje argumenty, že přetěsnění toho motoru stojí raketu nechce slyšet. Ptám se ho tedy na jeho nejnižší nabídku, nabídne 6 tisíc. Super, to je 2 tisíce dolů a fantastická cena. Podáme si ruku, a jdeme do hotelové kavárny. Pán nám vypráví o hotelu, že to je ibiza style hotel, že tam denně vytočí stovky litrů vodky, jako suvenýr si odvezem 2ks 3 litrové flašky od vodky co tam pijou. Ciroc.

18

Prý tam teď hodně dobrý klient za jeden den utratí cca pul milionu za jeden den, a v sezoně klidně i milion. A sakra, evidentně tu platí ženský (v recenzích hotelu píše jedna hotelová zákaznice že ju omylem nabízeli jako štětku :D), no a za co utratit milion, tady beztak jednou i nějaké drogy. Vyřídíme kupní smlouvy, techničáky, a další papíry. Rozloučíme se, nasednem do auta, a jedem. Jsme 60km od Gibraltaru, tak uděláme poradu, to by byla blbost tam nejet. Vyrazíme směr Gibraltar, cestou se stavíme na benzínku, dotankujem. Kupuji za 1 euro 3 fantastické banány, ta chut je uplně jinde než u nás. Mňam! Jak už máme auto, tak je život mnohem veselejší, vše si koupím, všude dojedem. Ještě koupím kolegovi za 39 eur sušenou vepřovou nohu – Jamon Serano. Cesta na gibraltar je v pohodě, cesty jsou nádherné.

19 20

cesta nedele

Gibraltar (původ slova z arabského جبل طارق - Džabal at-Tárik, Tárikova hora[1], často přezdívaný The Rock - „skála“) je zámořské území (dříve korunní kolonie) Spojeného království. Nachází se na jihu Pyrenejského poloostrova. Tato strategická poloha umožňuje kontrolovat Gibraltarskou úžinu, tj. spojení mezi Středozemním mořem a Atlantikem. Španělsko bylo nuceno postoupit Gibraltar Británii v roce 1713 Utrechtskou smlouvouukončující války o španělské dědictví. Roku 1830 se gibraltarská posádka stala formálně britskou kolonií. V letech 1967, 1976 a 2002 se konala referenda o připojení ke Španělsku, ale většina obyvatelstva je odmítla.
Zdroj wiki

Sranda je že Gibraltar od zbytku pevniny dělí letištní dráha, přes tu se normálně jezdí a když má přistávat nebo odlítat letadlo, zavřou se závory, proletí letadlo a zase se otevřou, to se nám i stalo. Ukážem jim občanky, pustí nás na Gibraltar a jedem, všude to krásně voní, všude se něco peče a voní. Benzín ve španělsku stojí cca 1,45 eura, kdežto na Gibraltaru stojí 1,1, super, jedem natankovat, pak si ale všimnu, že to jsou Libry, nikoliv eura, jasně, tady jsme v Anglii. Pokusíme se na skálu The Rock vyjet autem, to se nám bohužel nepodařilo, když už jsme byli skoro nahoře, tak nám řekli, že dál jet nejde, tak jsme jeli zase dolů, zaparkovali u lanovky a za 30 eur each jsme koupili zpáteční lístky na „cable car“ neboli lanovku. Nahoře už na nás čeká jeden makak, to je hlavní důvod proč jsme sem jeli, opice. Jsou super, a jejich tam hodně, celkem asi 300. Je to super, všude skáčou, kradou svačiny, obíraj si blechy. Je to fantastickej zážitek vidět opice ve svým prostředí, na to žádná ZOO nemá. Ještě se pokocháme pár výhledama a jedem dolů.

04 05

21 22

Skočíme do auta, a valíme domů, nastavím Olomouc a naskočí 3130km! Mazec! Tak jedem. Zatím řídím já, potom na jihu se Španělska se střídáme. Bohužel největší vada auta je že nám nejde klima, pečem se tam a dost nám to bere energie, člověk by hned usnul. Jede se ale krásně, dálnice jsou nádherné, bohužel ale hodně drahé, platíme jedno mýto za druhým, 40eur, 48 eur atd. v 1 ráno už máme dost, dáchneme si na benzince v autě. Spíme dvě hodiny.

Pondělí

cesta pondeli

Ve 3:09 se budíme v autě, sil máme dost, musíme jet v noci, kdy není horko a tak nám nevadí že nejde klima. Vyrážíme dál na sever, kolem Barcelony. V 9 ráno se ještě stavíme u Girony na nějaký shopping místních dobrotek. Otvírají až za pul hodiny, tak se protáhne, počkáme. Všude mají ty krásné Jamony, všude to visí. Nakoupíme a frčíme dál.

24 25

26 27

V 8:42 jsme ve Francii, na mýtné bráně na mě zamává nějaká paní ve vestě, tak na ní taky mávnu a už šlapu po kickdownu, ovšem ona mi skočí do cesty, tak full brake, aha, to je paní policistka, asi nemaj peníze na plácačky. Tak ji dáme občanky a jak uvidí že jsme češi v anglicky registrovaném autě, tak je průser. Odstaví nás bokem, přijde několik dalších policistů a celníku, odženou nás od auta, rozebírají tapecy v kufru, ukazujem jim papíry. Pak mi prohabou komplet peněženku, všecko zkoumají, každý mýtný utržek, atd. nakonec přivedou psa, chodí kolem auta. Říkáme se že jestli ten pes něco najde, tak jdeme sedět, jelikož v tom hotelu se beztak drogy brali, ale třeba ne. Nakonec normálně toho labradora pustí do interieru, normálně si tam chodí po tom dřevě a šlape po těch beige komfortech a vůbec mu to nevadí. Naštestí nic nenašli, prověřili nás i auto a nechali nás jet. Uuuuuuuuuuuuf. To nám spadl kámen ze srdce. Vyrážíme směr Lyon. Francouzské mýto je taky masakr, samé desítky eur. Pro nás co jezdíme do Řecka je to masakr. V Lyonu sjedem na okresku, ale po půlhodině jedem zpět na dálnici. Nemělo to smysl. Dotankujem a frčíme. 17:30 přejíždíme do Německa u Karlsruhe a frčíme dál. 21:45 jsme na Rozvadově, sedma jede jak šlak, logic na plno, rychlost v pravé časti tachometru. 23:20 dojedem do Prahy, jelikož jsme se s Vojtou domluvili na dukladné prohlídce auta a naceněním všech závad + nějaký základní servis, tak jsem s ní pokračoval domů. Ve 2:10 už jsem byl doma kousek od Olomouce.

Nějaká statistika