Je právě pátek 15.1.2021 a já sepisuji čerstvé události posledních dní. V souvislosti s covidem se totiž začali objevovat pěkná auta, jednak lidé z odvětví jako je gastro nebo hotelnictví často krachují, a jednak není úplně lehké takové auto dovést. Německé bazary jsou zavřené, úřady na objednávku, všichni jsou opatrní. Postupně jsme vysledovali pár sedmiček, nakonec se náš výběr ustálil na dvou z nich. Jedna 745Li velmi hezky vybavená, za 4 500 eur, druhá 750Li Individual za 9999 eur. 745ku si vybral zákazník s M6, přece jen sedmička je ideální rodinné auto k M6, z jedničkové ovečky ho bolí záda, navíc není f tééédééééííííí (joke). Když mi ji poslal, tak říkám nebrat, není to long, kůže jen nasca, chybí nějaká výbava, beztak to bude vrak. On mi ale píše „to ale je long“ a pošle mi výpis výbavy, kde jsem nejprve longa úplně přehlídl. Spousta lidí řekne „no jo, na co long, já jezdím většinou sám, a jezdím vepředu“ Je zvláštní jak všichni argumentují místem na zadních sedadlech, ale málo kdo si uvědomí, že není větší jen délka auta, ale také jeho rozvor. A říká se, že zkušený automobilista pozná 1cm rozdíl rozvoru, tomu sám nevěřím, ale 14cm, to už sakra poznat jde. Tento zákazník už je zkušený, chce longa, už kvůli rozvoru ale také kvuli tomu ať mu děti nekopou do sedaček. Takže fajn, tak máme jednoho longa u Stuttgartu, do toho se ale ozve dobrý kamarád, že si našel taky sedmičku, E66 750Li v Mannheimu. Celkem paradox, on si s ženou koupil dvojkovyho superba a poměrně našlaplýho v roce, kdy já jsem si koupil svoji 745Li, tedy 6 let zpět, a tehdy ten superb stál 3x tolik co moje sedmička, dneska už ten superb má menší cenu než ta sedmička a ta zase vyšší než měla před 6ti lety. S oním kamarádem Tomem už jsme kde co zažili, naše rodiny spolu jezdí na výlety, ale jak jsem navrhl něco dál jak 800-1000 km, tak to byl vždy problém, „to je dalekoooo“, no proč je to daleko jsem pochopil, až když jsem se tím Superbem svezl, možná bude někdo nesouhlasit, ale pro mě je to horší auto jako E36, řízení totálně bez odezvy, sedačky špatně tvarované, tvrdé, v autě už kolem 120ti hluk jako ve stíhačce. Už chápu proč bylo vše daleko. Každopádně jsme spolu auta nikdy neřešili, nemělo to cenu, vždycky když se bavíte s nějakym kamaradem, který má koncern, jsou to zbytečné hádky a nikam to nevede. Tady jsem si řekl že budu chytřejší, prostě budem řešit cestování, jídlo, motorky a vůbec vše, ale auta ne. Jenže jak jsme něco zažili, tak i Tom pochopil, že BMW není Škodovka a že řidit může byt i zábava a chtěl BMW, nejdřív nové, pak něco 2-3 roky staré, ale nakonec pochopil a musel překonat to nejhorší, koupit si o šest let starší auto než má teď. No zkuste se nad tím zamyslet, vyměnili by jste svoje auto za o šest let starší?

Tak máme tedy dvě auta, 745Li ve Stuttgartu a 750Li v Mannheimu. To dáme! Je pondělí a my se pomalu domlouváme, jako nejlepší termín se znám zdá čtvrtek, nerad jezdím v pátek, jednak chce být člověk na víkend doma s rodinou a jednak kdyby se něco „posralo“ tak už nám chybí ten následující pracovní den. Německo požaduje při vstupu testy, nástup do karantény, po návratu do ČR zase testy, taky karanténa, sakra to je složity, úřády v DE jsou zavřený, nebo na objednávku, no, tak to začíná byt zajímavý. Postupně se domlouváme na testy, Tom si vyrazí na test, ale když tam dojde, tak zjistí že nemá mobil, kde má nějaký kód a nemůže být bez toho otestován. Pavel testy vůbec řešit nechce a taky se mu nedivíme, práce, rodina, starosti kolem a do toho lítat po testech. Vymyslíme něco jiného, vždyt tam jedem pracovně, na pracovní cestu do 12hod na území Německa test potřeba není, nikam nepolezem, jde nám o to zkontrolovat auta. Tak šup, ve středu se pakujem, tentokrát to chce i svačiny, standartně jezdím na lehko, není nad Kebab od turka v DE, ale tentokrát se zakaranténujem v sedmičce a nebudem nikam vystupovat, čurát budem mimo benzínky, prostě snižíme riziko nákazy i porušení zákona. Ve středu ráno zprávy, počasí – „v noci očekávajete sněhové bouřky, snažte se nikam nechodit“ a sakrááá, „odpískáme to?“ „nééé“. Pojedeme! Domlouváme se s prodejcema, obojí soukromý prodej. Sranda je, že obě auta mají stejně najeto – necelych 170 000 km, ta 750Li stojí 9999 Eur, 745Li stojí 5200 Eur. Postupně se domluví 750Li za 8800 eur a 745Li za 4500 a pak 3900 eur. Nachystáme živnosti, ať můžem němcům prokázat pracovní cestu, vysílačky a jdem si lehnout.

Usnu asi 21:00-21:30, vstávačka 22:50, odjezd 23. 22:45 už mě ale budí žena „Tom je tady“ jedééém! Nerad vstávám před druhou hodinou ranní, nějak mi to nedělá dobře, ale nadšení z výletu je větší a vždycky to přebije, jak pak sednu za volant, Logic 7 mě hned nabudí. „I am the captain, my name is Dave“ joooo, Scooter, ten nikdy nezklame. Jedeme. Je hezky, cesty skoro suché, prý sněhové bouřky, úplně zbytečně jsme si dali časovou rezervu, jede se fakt dobře. V Olomouci nabereme Pavla(Pajka), v Brně jsem vyloženě za chviličku. Za Brnem začíná sněžit, sníh houstne, zpomalujeme na 130, pod 130, 100, pak 60, nakonec jedeme 30 i tak je prd vidět. Xenony, bixenony, FLA, mlhovky, nic nepomaha, chtělo by to na střechu proudový motor z Migu, který by nám rozfoukával cestu.

Zapínám ACC, ááá, to je ono, ACC nás ochrání, kdyby tam stálo auto, zavčas nás varuje a zabrzdí, ted nemusím tolik věřit jen očím. Připadám si jako na Dakaru, né že bych tam někdy byl, ale jsem velký fanda a když letí v pistě za druhým autem a nic nevidí musí to být masakr. ACC (aktive cruise control – radarový tempomat) se tak perfektně hodí do mlhy a snežení, co by za to na Dakaru dali. Za pár minut ale vyskočí chyba ACC – Cruise control failure. „Coooooožee? Proooč?“ čtu si hlášku co sedma napsala „sensor contaminated“ – radar kontaminován, když pak zastavíme tak to chápu, je na něm asi 10cm sněhu a nestačí na to ani jeho výhřev.

No nic, jedem bez ACC, najednou začně být hodně kluzká cesta, je to hodně namrzlé, sedma se začně vlnit a už to začíná, stojící, a nebo hrabající kamiony, v levém pruhu, pravém pruhu, odstavném pruhu, sem tam i nějaký osobák a dodávky, kličkujem mezi všema, chce to cit s plynem, ale sedma furt jede.

Když projedem jednu kamionovou blokádu, je dálnice naše, vypnem DSC a trošku si zablbnem.

 

Před Prahou potom předjedeme sypač a do Prahy se dostávám asi po 6 hodinách, to je zatím rekord, tak dlouho jsem to nikdy nejel, počasí se už zlepšuje.

Pokračujeme směr DE, na 100. Km D5 sjedeme na Ono Nýřany, dotankujem plyn a taky vodu do ostřikovačů, ovšem koupili jsme jen jeden 5l kanystr, to byla chyba. A tak hurá do Německa, tam jsme za chvilku. Na hranicích nikdo není, ale za zahranicema stojí kontroly na asi následujících 3 výjezdech, ale kryjeme se za kamionem ať nás není moc vidět. Nabíráme tempo, úsek s neomezenou rychlostí se teď hodí, máme zpoždění několik hodin tak něco stáhneme. Sranda je čurání, sjedeme na „rastplac“ ale stojí tam hlídka, kickdown a rychle pryč, i když jsme v Německu legálně, není třeba nic pokoušet a s nikým se dohadovat, vyčuráme se tam, kde nikdo nebude. To se nám povede na dalším „rastplacu“. Rovnou se vystřídáme, nechám řídit Toma, se sedmou nemá moc zkušeností a ja chci aby ji co nejvíc okusil než si ji koupí, co kdyby mu to nevyhovovalo. Zatím se mi to nikdy nestalo, že by zákazník koupil sedmu a za par měsíců zjistil, že to není auto pro něj, ale už se mi stalo že jsme jeli pro sedmu se zákazníkem, který v ní nikdy předtím ani neseděl. Pokud chcete kupovat auto, vždy si ho první jeďte projet, vyzkoušet, ať víte, do čeho jdete.

9:50 Přijíždíme na místo, najdeme sedmu na ulici, oběhneme si jí a zavoláme prodejci. Ostatně, takto to dělám rád, nejdřív jen zběžná prohlídka, 5 minut sám, bez prodejce, kdy mi nikdo nic nevykládá a ničím mě neruší. Po 5ti minutách přichází sympatický Němec Mischa, evidentně má ruské kořeny, hned si ho proklepnu, živí se jako opravář pián. Mischa mluví perfektně anglicky, německy a ještě s někým volal rusky. Místo sedmičky zkusil S8, říkal, že sedma je perfektní auto, ale on nemá nikdy auto déle jako rok. Auto má opravdu 170tkm, toto netvrdí jen prodejce, ale taky carvertical a taky stav auta. Je opravdu pěkné. Závady ale má, odhaluju chycená gufera ventilů, DSC jednotka je neodborně opravená a nefunguje, skla zrcátek někdo vyměnil za obyčejná, a nějaké další drobnosti. Celkový stav je ale dobrý, ještě se svezu, znovu diagnostika a s Tomem se shodneme, že se auto koupí. Ted už jen zatlačit na cenu. Ukazuju Mischovi všechny nefunkční věci, sám ani nevěděl, že auto má keyless. Ta edukace těch prodejců mě baví, ukazuju mu různé hodnoty na diag, něco tam i nakóduju, co řešil už dřív a nešlo to. Získat důvěru prodejce je vždy základ, musí vědět, že jste opravdu odborník a ne někdo kdo si vymýšlí závady. Tom si Mischu lustroval a na internetu našel, že prodává kola styling 95 za 950 eur, hned to na něj vytáhneme, „what about styling 95 wheels? Did you give them to car?“ Kola by prodal k autu za 950 eur, hned zatlačíme na cenu. Nakonec dohodneme cenu 8800 eur včetně kol.

Tom chce s autem jet po ose, já mu to ale nedoporučuju, spíš zakazuju, sněží, auto má letní kola a má nefunkční ABS, DSC a Tom nikdy zadokolku neměl. Připravuju se na to, že auto budu řídit já, já si poradím. Tomovi dám svou sedmu, kde vše funguje a má zimní pneu a já pojedou s touto. Jedem na úřad vyřídit značky. Mischa je ale jakejsi zmatenej, vleze na poštu místo na úřad. Pak jdeme na úřad, ale skrz covid berou jen objednané pacienty, dnes prostě není možné vyřídit převozky. No nic, jedem na další sedmu, todle máme vyřízení. Voláme kamarádovi Davidovi, který nám sedmu stáhne za pár dní na odtahovce.

Ve 12 hod vyrazíme na další sedmu, do Stuttgartu to máme 133km, tam budeme za chvilku. „Pajku, sežeň přesnou adresu. Za chvilku se od Pajku ozve „coooože?!“ Němec je jakýsi zmatený, auto inzeruje jako, že je to „Stuttgart“ ale když chceme přesnou adresu, tak je to Peißenberg, městečko jižně od Mnichova, na úpatí Alp, což ale není 130km ale 370km. No nic, nabereme tempo a jedem. To chmurné solné počasí dělá svoje, pořád ostřikujeme zaschlou sůl ze skla. A zase nám dojde voda do ostřikovačů. Projíždíme nádherné cestičky na úpatí Alp, samý tunel, samá zatáčka a v dálce pozorujeme ty nádherné zasněžené Alpy. Zastavíme na benzínce, dotankujeme LPG a taky dalších 5 litrů vody do ostřikovačů asi za 30 eur. No hrůza.

Kolem 16:30 dorazíme na místo, chvilku to na místě hledáme, na adrese jsou jen sklady, žádná sedma. Voláme prodejci, auto je v hale? Cooooo? Jaké hale? Zastavujeme u haly All Star Fitness, společnosti vyrábějící výživu pro sportovce. Dozvídáme se, že auto patří majiteli firmy, je první majitel, kupoval ho nové za nesmysl, krom ACC, zadní ledničky a pár dalších drobností má fakt asi veškerou možnou výbavu co může mít. Ovšem má taky své vady, víme o tom, že nedobíjí. Auto objevujeme v hale a už z dálky vypadá hooodně dobře. Přímo září! Na laku neobjevujeme žádné vady laku, škrábance, světla nádherná, zvenku nádherné auto, opravdu stav „zánovního auta“. Podíváme se dovnitř a tady nám to auto vyrazí dech, ten interiér je úplně dokonalej, kůže nikde nezničená. Jemná, na nascu v perfektním stavu. Dřevo není nikde popraskané. Todle stojí 3900 eur?? Cooože? Připojíme ho na X1ku co tam stojí ve firmě, jelikož je baterka KO a alternátor taky, dobijeme a odhalujeme dvě nové závady, nefunguje celý idrive a klepe motor. Jenže to auto je tak krásné, že i kdyby se musel motor vyměnit a oprava idrivu stála 50 tisíc, tak se to furt vyplatí. Zeptám se na druhá kola, prodejce vytáhne krásný kola styling 95 s pěknýma gumama, coooože? K tomu jsou i kola. To je snad sen. Nedá mi to a stejně zkusím cenu. „2500 eur!!!!“ „málo!“, „2700 eur!!“ „málo“ Nakonec se ale dohodneme na 3000 eur, báječná cena, trošku mi přijde, jako by jsme mu to auto ukradli. Jinak majitel firmy prý bude rád, když mu pošleme nějaké fotky z oprav i z budoucích výletů, evidentně měl to auto rád. Jdeme auto zaplatit, pán vytahuje další klíče, ovladač webasta a další věci, veškeré návody, servisky atd. Uvědomujeme si že za auto dáváme méně něž 2% jeho původní hodnoty, ale pořád je v 90% procentním stavu, a to mu Pajk rovnou vyrazí den, on to auto platí v 20 eurovkách!!! Teď čumí prodejce, jeho kolega, ale já i Tom. „no co, taky jsou to peníze“ argumentuje Pajk.

Ovšem 20ti eurovky se nejvíce falšují a tak prodejce požaduje přepočítání v bance, fajn. Pajk a prodejce vyrazí do banky a my s Tomem a druhým prodejcem jdem vyjet z haly, naložit kola a vše nachystat. Celé to netrvá déle jak 20min. Rozloučíme se a vyrazíme k domovu.

Sedmy nám bude vyzvedávat kamarád David z Písku, asi jsme měli málo zážitků za celý den, tak se rozhodneme, že v tomto počasí ještě pojedeme domů přes Šumavu, stavíme se u Davida, dáme mu peníze a vše domluvíme. Počasí je ale už slušné a tak se jede dobře. Stavíme se ještě v Dingolfingu, kde se sklouzneme na kruháči. Po přejezdu hranic natankujeme na Onu LPG a vodu do ostřikovačů, dalších 5l, ve 23 hod dojedeme k Davidovi.

U Davida se pozdravíme, vše domluvíme a jedeme domů. Od Davida už neřídím, začínám být už hodně unavený, to počasí mi dalo zabrat. Ve 2:43 dojedeme domů. Byl to náročný den, hodně náročný, ale výsledek stál za to, 2 krásný auta. Tady stálo za to napsat report.

A jelikož se Pajk taky napsal svůj report, dám vám ho sem, ať to vidíte i z druhé strany.

PAJK:

Musím se podělit o svůj zážitek z ledna. Je to taková recenze i report zároveň a taky je to o tom, že stále hezký sedmičky ke koupi jsou, tak nevěšte hlavu, čekejte na tu pravou, ale taky je důležitý tomu jít trochu naproti.

Vybral jsem si v Německu auto. Nebylo to první, na který jsem se chtěl jet podívat, ale tohle na mě počkalo. Předtím jsem měl vyhlídlou jednu 750Li na Slovensku v Žilině, tam se prodejce zachoval, jako muž, co drží slovo a auto prodal jinam… mě tahal x týdnů akorát za nos. Další co mě zaujala vydržela v inzerci pár hodin, opět 750Li. Poslední byla individual v červené kůži. Ta byla asi nejzajímavější, ale čekal jsem moc dlouho až spadne na ceně a auto se prodalo. Trochu mě to mrzí, ale třeba to tak mělo být. Teď k té mojí již koupené. Ve stejnou dobu si vybral auto i JaraXův kamarád Tom. Tak jsme začali plánovat co a jak, kdy pojedeme a co je vše potřeba v dnešní covidové době zařídit. Moje představy byly poněkud jednodušší. Tom ale zjistil, že je potřeba registrace na německých stránkách a potřeba Covid testu. Řekl jsem si otravný, ale co už. Už při registraci jsem chytal trochu nervy, ale otáčky byly furt v zeleným, takže zvládnuto. Registrace na test... měl jsem v místě bydliště dvě možnosti a dva dny k tomu, abych jej podstoupil. První nemocnice testy pro platící do 12ti. Nemožný udělat skrz práci. Druhá nemocnice podobný problém. Rudo před očima, omezovač. Takže jsem klukům napsal, že to m*dám, že na tohle nemám nervy. Byl jsem opravdu vytočenej, jak je dnešní doba omezující. Nicméně emoce ustoupily a vše se vyřešilo. A to tak, že žádný testy. :D Dodnes nevím, jestli jsme vlastně něco porušili nebo ne. Každá spolková zem měla jiný pravidla a je v tom s prominutím bordel. Koneckonců to známe z naší země, co krok, to nápad a lidi neví, co je aktuální, co je správně a co je špatně atd. 23:00 onen den a akce začíná. Předpověď počasí byla nepřívětivá, což se za pár hodin stalo smutnou realitou, ale za to dobrým zážitkem z cesty. D1 off na dvě hodiny. Sklinka, auto permanentně v jednom místě blikalo, sníh, hustý sněžení, zapadlý kamióny. Dlouho jsem nezažil takovou vánici, bylo vidět na pár metrů. No jo, jsem kluk od Olomouce. Jak se to rozjelo, tak už po celou dobu do Německa byla cesta OK. Na D1 jsme stihli i trochu driftovat, jeli jsme místy úplně sami. V Německu byl spíš podzim než zima, znatelně tepleji tam bylo. Po cestě proběhlo pár zastávek, jedna byla srandovní, to jsme jen projeli parkovištěm, plno modrejch. První jsme dojeli na Tomovu 750Li Individual, club kůže, NV, ACC a spousta blbostí. Auto na pohled moc krásný. Došel majitel, příjemnej mladej kluk a začala prohlídka. Zjistili jsme několik závad, nic strašného. Tady byla sranda, jak ten majitel koukal, co vše ta diagnostika umí a co je vlastně JaraX zač. Byl moc nadšenej, že prodává auto do dobrých rukou a chtěl, aby mu pak došly fotky a videa z oprav. Mimochodem, u těch oprav měl takový zajímavý dotaz. Ptal se, jestli ty drobnosti, jako je nefunkční CA klika nebo pístnice dveří, budeme řešit, že to přece ničemu tolik nevadí. Náš postoj k autům se mu líbil. Auto se projelo a začlo se vyjednávat. Z původních 10t € bez alu styl 95, jsme se dostali na 8800€ i s kolama a plácli jsme si. Zkusili jsme úřad, ale tady jsme pohořeli. Je potřeba se objednat, takže smůla. Řešení v podobě odtahu jsme měli v záloze, takže pohoda, v týdnu bude v ČR. Fáze dvě, moje auto. V inzerci byla adresa, že je to kousek od prvního, no opak byl pravdou. To jsem zjistil až před vyjetím. Pán měl v inzerci svou adresu, ale auto mu stálo v jeho skladu. Je totiž nepojízdný, ale k tomu se ještě dostanu. Takže nás čekala další cesta cca 4 hodiny, bylo to částečně už i směrem domů. Cesta utekla, krásný panorámata na Alpy apod., jedna zastávka na plyn a vodu do ostřikovačů. Jsme na místě. Došel k nám mladej kluk a dovedl nás do skladu, kde čekal další pán a auto. Na místě jsme pochopili, že se jedná o zaměstnance, kteří mají na starost prodej. Prohlídka začala úplně stejným způsobem. Tady popíšu trochu svoje pocity od začátku koupě. Auto bylo v inzerci úplně blbě nafocený, některý by to rozhodně odradilo, ale i přesto to na mě vytvořilo dobrý dojem, taková předtucha, že by to nemuselo být zlý. Raději jsem udělal i Car Vertical a výsledek byl velice slušný. Nicméně na místě chodím kolem auta a nestačím se divit. Karosérie super vzhledem k věku, jen pár důlků a odřenej zadní nárazník, interiér to stejný, prostě minimální kosmetika u obojeho. Na místo jsme jeli s tím, že je auto nepojízdný, jak jsem již zmínil, nefungoval altík. Měli jsme sebou repasovanej, ovšem auto bylo bez značek a úřady jsem popisoval už výše, takže opět odtah. Diagnostika byla žluto červená, nefunguje celej entertainment. Do auta zatíká přes šíbr, byl přetáhlej transparentní fólií, to značí ucpaný odtoky. Motor klepe, ale suchej. I přes tohle vše jsem věděl, že to auto chci, je po prvním majiteli, má málo najeto, ikdyž můžu očekávat problém na motoru, nicméně dle JaraXe nemám řešit. Zájem, nebo chcete-li nadšení, jsem ani trochu nedával najevo. Začlo vyjednávání. Původní cena 5200€, v inzerci v době mé reakce bylo 4500€. Po telefonu mi pán sám od sebe napsal 3900€. Auto jsem koupil nakonec za 3000€ - jen podotknu, že je to 7ma defacto v plné a najeto 168tis po prvním majiteli. U placení byla sranda, měl jsem to vše ve 20€ bankovkách. Koukali na mě jak z jara, JaraX s Tomášem se tlemili taky, no raději mě prodávající nevěřícně vzali do banky, kde se peníze překontrolovali a spočítali. Vše cajk, podepsali se smlouvy. Cesta domů v pohodě, JaraXovi jsme s nějakým tím kilometrem pomohli, aby si odpočinul. Já si aspoň zařídil a je to opravdu dobrý a pohodlný auto. Snad bude i to moje. Najeli jsme skoro 2000 km a člověk z toho auta vyleze bez bolestí zad. To se mi na tom strašně líbí. Výlet mě vyšel na 11000 Kč, odtahovka na 12000 Kč. Jediná negativní věc na celým tom výletu byla nemožnost si zajít na normální jídlo skrz Covid. Za to dávám JaraXovi mínus. :D A Tomovi děkuji za řízek a klobásu.
Z auta jako takovýho mám s odstupem času ale smíšený pocity, ten motor mě trochu vnitřně trápí, myslím si, že je vyloženě na odchodu. No uvidíme, nejhorší smrt je z vyděšení. Dnes už taky víme, protože auto doma prošlo detailní prohlídkou, že je na autě několik jednotek KO. ASK, L7, navi, jednotka KHI a nejspíš i DVD. Začlo zlobit DSC. Ale taky se už x věcí opravilo, odtoky jsou průchozí, jeden nešel ani profouknout. Mám už sníženej termostat, vyměněný podtlakový hadičky, proběhla očista motoru a chladiče. Dál je přetěsněná vakuovka, nový kladky, vyčištěná škrtící klapka, nový poutko víčka a další drobnosti. Na druhou stranu je taky x věcí přede mnou, na některý se těším, na některý vůbec. No uvidíme, co přinese čas.

PS: Dobrá rada na konec. Až Vám bude JaraX nabízet salmiakový bonbóny, tak to odmítněte nebo je odhoďte na zasněženou cestu, jsou slaný a hnusný. :D A taky si nechte pustit vrtulník z úvodní scény filmu Cliffhanger... aspoň každých 200km cesty.