Před pár lety se u nás na dílně objevil starší pán s pěknou E38 728i, říkal, že k nám přijel z Plzně, což pro nás není nezvyklé, z Plzně máme několik zákazníků, ostatně k nám jezdí zákazníci i z větších dálek a paradoxně největší část našeho servisního portfolia není z Moravy ale z Čech. Zákazník z Plzně měl ale přes 75 let, a že takový člověk vážil cestu k nám na konzultaci už mě moc potěšilo. Pan Rudolf se o nás dočetl ve Světě motorů a zajímá ho E65, ukázali jsme mu nějaká auta, u té krásné E38 mu vyčistili interiér a pán zase odjel. Ono těch lidí, co by chtělo E65, se u nás objeví během roku docela dost, těch, co si ji reálně koupí, ale je už míň. Až někdy v létě 2025 jsme se do toho s panem Rudolfem vrhli naplno, voláme si skoro denně, a někdy i třeba hodinu, hledáme auta, posíláme si inzeráty, někdy mi pán pošle zajímavou sedmičku a někdy úplný vrak. Během našich rozhovorů chápu jednu věc, a to že pán má velké technické cítění, dnes už celkem nezvyklou věc, mladí kluci tohle dnes už nemají a vůbec jim nevadí jezdit s autem, kde nefunguje polovina věcí nebo z kterého teče polovina náplní.

Pro takového pána nemůžeme hledat sedmičku za 4000 euro, protože uvést takové auto do pro něj uspokojivého stavu by stálo jako rodinný domek. Hledáme tedy pěkná auta s malým nájezdem, ale auta „TOP MONEY-VALUE“, tedy nejlepší poměr cena výkon, takový ten jednorožec, to můžeme taky zapomenout, pán má přece jen 79 let a nemůže si dovolit 5 let čekat na vysněné auto, za tu dobu už možná nebude mít ani řidičský průkaz. Auto se musí koupit letos! S tím, jak mi pán předhazuje pěkná auta i vraky, kde při komunikaci s prodejcem zjišťujeme, že to jeho dokonalé auto, co prodává, je vlastně nepojízdné, na mě někdy jde lehká zoufalost. Přece jen pánovi věnuji dost velkou část svého času, který mi nikdo nezaplatí, a co když si se mnou jen krátí volnou chvíli? Ale kašlat na to, nedělám to pro peníze, ale pro lepší svět, tak pojďme hledat dál. Nejvíc se pořád vracíme k jedné sedmičce za 16 tisíc euro ve Švédsku, moc ty severské země nemusím, ale zase lepší jak auto z Itálie. Šedý long, najeto něco lehce přes sto tisíc kilometrů, s krémovou kůží club, tedy nejpohodlnější varianta interiéru a poměrně slušnou výbavou. Rozjíždíme komunikaci s prodejcem, Švédem Alexem, necháme si poslat fotky auta i různých dokumentů. Nakonec se rozhodneme, že se na ni zajedeme podívat. Řešíme různé varianty, jak se pro auto dostat, jak ho dostat zpět. Poptáváme odtahovky. Nejlíp vychází jet s autem po ose, ovšem je zde problém, a to ten, že Švédové nemají přepravní značky, jak to tedy udělat? Ukecáme Alexe, že nás nechá jet na jeho značkách. A do Švédska poletíme, vlastně poletíme do Dánska, odtama vlakem přes Öresundský most do Švédska. Nevím, jak vše zvládneme, pán má přece jen 79 let, možná by nebylo špatné mít člověka k sobě. Ptám se pana Rudolfa, jestli je ochoten zaplatit „pomocníka“ za letenku a stravu, říká, že není problém. Nakonec výběrové řízení na pomocníka vyhraje Janek z Plzně, ano, taky z Plzně, jako pan Rudolf. Je pondělí odpoledne a já vyrážím sedmičkou do Prahy, abych nemusel ráno vstávat ve 2 ráno a eliminoval, že mě případná nehoda zdrží.

Přespím v Praze u sestry, kde nechám sedmičku odpočinout. Cestou do Prahy zjišťuji, že mi v peněžence chybí všechny karty, řidičák, ale hlavně občanka. Začínám stresovat, mám se otočit domů to hledat? Naštěstí jsem si prozíravě vzal pas. Pokračuji směr Praha a začínám stresovat víc a víc, volám na letiště, jestli můžu letět na pas, když je letenka koupená na občanku. Paní na infolince letiště to neví, mám zavolat na firmu odbavující Norwegian, ale tam to nikdo nebere ani po 10 pokusech. Nakonec se spojím se zákazníkem Tomášem, který je velký cestovatel: „Jasně, to není vůbec problém.“ Pecka, pád toho kamene z mého srdce přehluší i vytočený osmiválec sedmičky. Přijíždím k sestře, sedmičku dám spát.

Vstávám v 6 ráno, sestra mě hodí na letiště, musím nějak přežít cestu naftovou pětkou, hned si vzpomenu na kamaráda Víťu a jeho heslo „lepší se blbě vézt než dobře jít“.

Na letišti se potkám s Rudolfem a Jankem, projdeme security a hurá na gate. Na tom Terminálu 2, odkud se lítá do EU, není nic vidět, samý „dobytčáky“, žádná A380 apod., ale stejně je ten letecký svět krásný.

Teď vám tu nechám článek od pana Rudolfa a následně pak celý report od „pomocníka“ Janka.

JaraX

Moje cesta za automobilovým snem

Od útlého mládí mě lákala značka BMW. Hlavně starší vozy. Kamarád mě před půl stoletím svezl v předválečném BMW 326, byla to paráda a když jsem jej později v inzerci objevil, vyrazil jsem pro něj do Humpolce. Při příjezdu mi inzerent sdělil, že jej prodal kamarádovi a ještě nestáhnul inzerát. Ale pokud bych měl zájem, v Havlíčkově Brodě bydlí pan Macek a ten také jeden, sice mladší BMW prodává. Okolo půlnoci jsem konečně v hotelu po oslavě narozenin našel jeho syna, ten mě zavedl za dům a tam, pod rozkvetlou lípou ve světle pouličního osvětlení, stál Barokní anděl (Barockengel), BMW 501, šestiválec, r. v. 1954. Rozklepala se mi kolena. Hliníková haubna, hliníkový kufr, hliníková nádrž, odpružení torzními tyčemi, svislé čepy na jehlových ložiskách, mazaných olejem.

Syn mi sdělil, že otec je někde s kamarády na chatě, ale jeho soused ví kde a dal mi jeho adresu. Bylo to neslušné, ale prostě jsem musel něco udělat. Zazvonil jsem, omluvil jsem se a pánovi řekl, že mám zájem o BMW p. Macka a že potřebuji vědět, kde pana Macka seženu. Řekl mi, že p. Macek BMW už slíbil kamarádovi z práce, který údajně potřebuje silné auto s koulí. Ale řekl mi také, že to je jinak a že ten kamarád ho chce prodat do Německa a že ta koule je jen výmluva. Nechal jsem sousedovi můj telefon a krátkou zprávu a modlil se. Když mi pak p. Macek zavolal a já mu řekl, že BMW chce kamarád prodat do Německa, prodal ho mně. Koupil totiž havarované BMW 2002 a potřeboval koupit přední a zadní sklo a to stálo tehdy okolo 7000 Kč jedno.

To auto mělo za sebou v Havl. Brodě 181 svateb a když jsem pro něj z Plzně přijel, stálo před Dopravním inspektorátem asi 20 lidí a přišli se s ním rozloučit a p. Macek brečel a já s ním. Jako by tady někdo umřel. A tak jsem si ho odvezl. A užíval si pohodlí kočáru, jako v peřince. Krásné svezení.

Koupil jsem pak ještě dalšího a pak ještě BMW 502, s celohliníkovým V8, předchůdcem dnešních osmiválců, oba nepojízdné. BMW 501, 502, 503 a 507 byly nejluxusnější vozy té doby a myslím nejdražší ve svých kategoriích.

Následoval objev BMW 327/8 s V hlavou, slíbený majitelem po dovolené, kterou s tímto výjimečným vozem měla absolvovat jeho dcera. Havarovala a vůz prakticky shořel.

A jednoho dne jsem dostal dopis od p. Macka, jestli ještě fandím BMW, že už je starý a jestli nechci jeho BMW 2002, vůz, kvůli kterému mi prodal před lety BMW 501. No, nekupte to, bylo to jako z rodiny. Byl to velmi rychlý vůz. Ale začal jsem mít problémy s místem.

Měl jsem v té době velmi náročnou pracovní funkci, hodně v práci, málo doma. Koupil jsem parcelu a chtěl jsem stavět. Ale pak přišly rodinné problémy, rozvod, BMW 2002 mi ukradli a nikdy se nenašlo a vše jsem musel prodat. Čas běžel, začal jsem stavět dům s garáží a dílnou v přízemí cca 60 m². V ní jsem chtěl zrestaurovat BMW 3.0 CSi, r. v. 1975, krásného žraloka, kterého jsem přivezl z Německa od jednoho doktora.

Před dokončením stavby, už jsme tam s přítelkyní bydleli, mi oznámil stavební úřad, abych nepokračoval, pozemek a stavbu odkoupí, bude se bourat, povede tady silniční obchvat. A tak jsem ho se slzami v očích opět musel prodat. Nebylo kam s ním.

Následovala koupě domku, přestavba, koupě BMW 328 Touring, sníženého na výšku necelých dvou krabiček cigaret, ale po smyku a třech otočkách kolem svislé osy se šťastným koncem jsem dospěl k rozhodnutí, že už bych měl dostat rozum a uklidnit se.

A tak jsem 21. 4. 2010 v 10:00 hod. koupil v Berlíně krásný BMW 728i a užíval si 10 let cestování s asi posledním klasickým ikonickým vozem od mnichovské automobilky. Měnil pravidelně olej, filtry, kotouče a destičky… závady žádné.

A přesně za 10 let, 21. 4. 2020, v 10:00 na 21. km pražského obchvatu praskla protijedoucímu kamionu, vezoucímu na plaťáku kanalizační skruže a poklopy, levá přední pneumatika, vybočení vlevo, náraz do betonového svodidla, uvolnění a odlétnutí skruží do protisměru v okamžiku, kdy jsem tam byl já. Nebyl bych tam, kdybych se po odjezdu… cca 10 minut… nevracel domů pro roušku, byl Covid.

Dopadlo to dobře, škoda 475 000 Kč, totál. Já přežil bez škrábnutí. Škoda ho. Byl nádherný. Šel do aukce. A tak jsem koupil mou další 728i. A tady jsem díky mé neznalosti a horšímu sluchu koupil auto s neobvyklou závadou a ta mě dovedla k člověku, který za posledních více než 10 let rozebral snad největší počet sedmičkových Bavoráků v republice, p. Kosinkovi. A myslím, že se těžko najde člověk, který zná do šroubku sedmičky E38 jako on.

Pomohl mi, ale navíc mi poradil. Kup si BMW E65, ta nerezatí a pěkně si povozíš zadek. A také mi jednu E65 na týden půjčil. Na to se nedá zapomenout. Ale ta spotřeba. Myslel jsem si, že E38 už se mnou dojezdí, je v plynu a jezdím za 2 Kč/km. Ale brouček vrtáček udělal své. Nebyl týden, abych na netu neprohlížel E65 k prodeji. V duchu jsem si říkal, jsi blázen, podívej se, kolik ti je, za chvíli ti seberou řidičák. A tak to šlo asi dva roky. Partnerka mi říkala, že stále čučím na auta, abych s tím něco udělal a rozhodl se.

No a pak jsem si přečetl tohle:

Martin Vaculík
28. 3. 2024 • 08:00
Rostoucí bezpečnostní a emisní nároky způsobily, že dnes i malé auto stojí přes 400 000 Kč a lepší už to nebude. Parta nadšenců z Žerotína u Olomouce vynalezla lepší způsob: za 200 000 Kč koupit staré BMW řady 7 a za 150 000 Kč jej kompletně opravit. Pak superpohodlný kočár vydrží už napořád a jeho cena neklesá.

A tak jsem se vydal do Žerotína. A zíral jsem. Přivítal mě Ing. Vážanský, přezdívaný JaraX. Nikdy jsem se nedostal v Inveltu, ani v jiném servisu do dílny, prostě vás tam nepustí. Tady ochota, zodpovězení všech dotazů, evidentní profesionalita a znalosti, dokonce mi nechal vyčistit kožené sedačky v mé E38.

Odjel jsem domů a už mě to nepustilo. Čas ubíhal, trvalo to víc než rok. Já hledal E65, posílal odkazy JaraXovi. Ten mi velice ochotně radil a vysvětloval, že pokud koupit, musí mít historii, pokud možno plnou výbavu, vysvětloval mi důležitost výběru kvalitní kůže sedadel atd. Zkrátím.

Objevil jsem ho ve Švédsku, JaraX mi vytáhl výbavu dle VIN a po domluvě jsme JaraX, Janek a já ráno 14. 10. 2025 v 10:20 přistáli v Kodani, vlakem do Malmö, pak s majitelem do Höllvikenu a po důkladné prohlídce JaraXem a slevě 1000 euro jsme se v cca 14 hod vydali na zpáteční cestu přes Kodaň. Čekalo nás cca 1200 km, vystřídali jsme se a ve středu, 15. 10. v 03:00, stál v mé garáži ve Zruči.

Celou cestu přesně a výstižně popsal Janek v reportu. Já bych to lépe nenapsal. Trochu jsem se vyspal, pak na STK, povinné ručení na doporučení JaraXe sjednal p. Šimek a v pátek jsem si jel pro SPZ. Chtěl jsem vyměnit značky, ale zadní rámeček držel jak přibitý a nešlo to. Zajel jsem do Inveltu a požádal jsem referenta pro opravy, zda by mi nepomohl. Přinesl plastové páčidlo, háček a šroubovák, ale rámeček SPZ nešel stáhnout. Řekl mi, že to musím zkoušet a odešel. Samozřejmě jsme rámeček s kamarádem nakonec stáhli, šlo to velmi těžko, ale já byl přeci potenciální zákazník Inveltu a nechal mě odejít bez pomoci, aniž by řekl, že mě vezme na dílnu??

Za týden jsem jel do Žerotína na první základní servis. Jako v Jiříkově vidění. Zajel jsem do dílny, JaraX u notebooku, dva mechanici začali s důkladnou kontrolou celého vozu, odšroubování krytů, zjištěné i drobné vady JaraX zaznamenával, mechanici s komentáři opravovali, ucpané odpady ze vzduchových filtrů, načatá ložiska kladek, vyměněno i s řemenem, ventil odvětrání nádrže vyměněn, vyměněny stěrače a další drobnosti, vyměněna nádobka olejového filtru, filtr, olejová náplň, vše s výkladem a upozorněním na technická řešení, příčiny a následky. Zjištěny i další závady, nebránící provozu, které budou odstraněny při velkém servisu.

Výsledek. JaraX: Dobrá koupě, dobré auto. A vědomí, že tady se dělá poctivě. Neexistuje „to je dobré“. Musí to být výborné. A vím, že po velkém servisu to bude nové auto. A dokonce při tom velkém servisu u toho budu moci být a i něco dělat. Je to jiný, krásný svět, ukázka, jak by to mohlo vypadat, kdyby bylo více JaraXů.

A pokud si budete chtít koupit E65, poraďte se, už víte kde a s kým. No a ten úvod?? Ano, splnil jsem si sen a teď si ho budu užívat. Budu mít pod zadkem skoro 400 koní a jezdit opět jako v peřince. V BMW, které je po 71 letech od r. v. mého BMW 501 opět to nejlepší. A 80 mi bude až příští rok.

PS. Kdo neví, co je Barockengel, najděte si na webu, stojí to za to. Pro zvídavé. A mám kompletní dílenskou příručku.

Rudolf

Nevšední výlet pro auto, aneb co všechno se dá stihnout za 24 h

Někdy si říkám, že nic nestíhám a že bych potřeboval, aby měl den alespoň 48 h… Pak se ale dají zažít situace, kdy člověk nevěřícně zírá, co se naopak vše dá stihnout za pouhých 24 h. A jeden takový neobyčejný „den“ se mi poštěstilo nedávno prožít…

Na úvod to trochu rozvedu, aby byl příběh kompletní…

V lednu roku 2025 se na prodej objevilo auto, BMW řady 7, generace E65, 750i, byť pouze krátká verze, ale zase verze „Individual“ po pravidelném servisu. Bohužel jsem měl omezený rozpočet, tudíž za ty peníze lepší možnost nebyla. Prodával ji zákazník vyhlášeného PANA mechanika JaraXe. A jelikož jsem po nějaké době vybíral auto na cestování, byla to jedna z možností, co koupit. A nakonec to byla vlastně ta jediná možnost. Přece jen jsem věděl, do „čeho jdu“. Po zkušenosti s E66 745Li a hlavně se servisem a celkovým velmi vřelým přístupem pana Vážanského, bylo rozhodnuto. A opět jsem byl vtažen do světa E65ek. Kdo jednou vyzkouší, už nechce jinak, a žádné jiné auto už nestojí vůbec za řeč. Vše dopadlo na „1“ a já si opět užívám potěšení jménem BMW E65. Ještě musím dodat, že se při koupi objevily na autě drobné závady, ale opět jsem se přesvědčil, že přístup pana JaraXe je prostě neuvěřitelný, a vše bylo vyřešeno, abych mohl odjet domů s autem bez závad. Velké díky!!!

Během roku jsem prožil mnoho skvělých zážitků se „sedmičkou“, mimo jiného i dovolenou v Itálii. K tomu bohužel jen jednu větu… Chce to „Longa“ a club sedačky. No třeba někdy v budoucnu… Ale přesto všechno jsem rád i za „krátkou“ a jezdím s ní úplně všude, i tzv. „pro rohlíky“. A každá jízda je prostě potěšení…

Proběhl už i servis u JaraXe… no co k tomu říci, kdo zná a zažil, ten ví… Kdo ne, tak prostě jedním slovem „paráda“. Na autě byla udělaná prohlídka, aby se vědělo, v jaké je kondici, opravily (vyměnily) se důležité věci a s úsměvem na rtech a s dobrým pocitem člověk ještě ten den odjíždí domů (i když měl servis původně trvat dny 2). Prostě vše pro zákazníka. Opět velké díky!!!

No a vlastně díky návratu k sedmičce jsem se dostal ke členství ve skupině na WhatsAppu, kde se mimo jiné probírají věci ohledně aut. Např. se tam posílají odkazy na zajímavé sedmičky ke koupi. A shodou okolností se na serveru mobile.de objevil inzerát na prodej sedmičky 750Li, krémové club sedačky, velmi obsáhlá výbava a stav tachometru cca 110 000 km. Cena sice trochu vyšší, ale zase ten stav už na fotkách vypadal, že by to mohl být zajímavý kousek. Auto se nacházelo ve švédském městečku Höllviken. Zájemce o auto byl jeden 79letý prima chlapík od Plzně. Tady je krásně vidět, že na to, aby si člověk splnil sen, není nikdy pozdě… Uběhlo pár dní, JaraX zjistil vše důležité o autě a taky, jak případně auto dostat do ČR. No a pak to přišlo… JaraX nabídl, že kdo by měl zájem, tak by se mohl přidat do „expedice pro auto do Švédska“. No neváhal jsem ani chvilku a přihlásil se. V práci jsem měl zrovna 3 dny volno, takže ideální. Plán byl takový, že by se letělo letadlem z Prahy do dánské Kodaně, poté by se přejelo vlakem do švédského Malmö, kde by nás vyzvedl prodejce auta a odvezl nás do Höllvikenu, čímž by se zároveň udělala i delší zkušební jízda. A pokud by se auto koupilo, tak ho po vlastní ose dovést ze Švédska přes Dánsko a Německo do ČR.

Nastal den „D“, já natěšený jak malý kluk… Budíček ve 3:30. Dobalit nějaké věci a hurá vstříc nezapomenutelnému zážitku… Po 4 h ráno sedám do své 750i Individual, nastavím vyhřívání sedačky, naladím tu správnou hudbu a vyrážím vyzvednout pana Rudolfa (zájemce o auto) do Plzně. Poté společně vyrážíme směr Praha letiště. Cestou si povídáme o různých tématech… Pan Rudolf mi mimo jiné vypráví, jaké vyzkoušel za život auta… a že jich bylo. Ale prostě láska k BMW byla nejvíc. Není tudíž překvapení, že pán vlastní mimo jiné i předchozí generaci 7er, E38. Cesta ubíhá velmi rychle, díky brzké ranní hodině není nikde žádné zdržení.

Pro parkování u letiště jsem využil služeb Go parking… přes internet si zarezervujete místo, poté u závory před parkovištěm zadáte PIN, který vám poslali do e-mailu. Zaměstnanec parkoviště vám řekne sektor, kde máte zaparkovat, a rovnou za vámi pošle dodávku, která vás po odstavení auta zaveze na letiště. S panem Rudolfem s otevřenou pusou hledíme, jak je to parkoviště obrovské a kolik je tam aut. Je to docela bludiště, ale relativně dobře značené. Takže „náš“ sektor najdeme bez problémů. Dojezdový čas přímo k terminálům je cca 5 min, takže super. A v cca 6 h jsme už na Terminálu 2. Ano, je to zbytečně moc brzy, když nám to letí až v 9 h. Ale za mě je lepší hodinku počkat, než přijet o pár minut pozdě. Abychom „zabili“ čas, dáme s panem Rudolfem snídani. V 7 h přijíždí JaraX a hned hlásí, že letíme Boeingem 737 MAX. Přesně to jsem chtěl pro větší klid z letu „slyšet“. No ale snad už jsou problémy s tímto typem letadel vyřešené…

Chvíli kecáme… a pak jdeme hledat čísla přepážek na odbavení pro náš let… počkat, vždyť my se nemusíme odbavovat, máme jen příruční zavazadla. Tak jdeme rovnou na bezpečnostní kontrolu. Vše proběhlo hladce. Vyrážíme ke „gatům“, ještě nevíme přesné číslo, tak „bereme“ místo na sezení s výhledem na přistávací plochu… Pozorujeme přistávající a odlétající letadla… Nu a pak už se na ranveji objeví „náš“ stroj. Právě přiletěl z Kodaně. Uběhne pár okamžiků a už jdeme „tunelem“ do letadla. Před vstupem se ještě pomodlím. Je to můj třetí let v životě a první dva už jsem absolvoval někdy v roce 2008. Takže mírná nervozita se dostavila. Jak už bylo zmíněno, letěli jsme Boeingem 737 MAX, let D83581, společnost Norwegian Air Sweden. I když to v letištní hale zprvu nevypadalo, nakonec bylo letadlo de facto plně obsazené. Usadili jsme se do kožených sedadel (no comforty ze sedmičky to nejsou) a za chvíli už jsme začali „rolovat“ po ranveji. Ještě jedno krátké zastavení, přistávající letadlo mělo přednost. No a pak už „full throttle“, mírné „zaražení“ do sedaček a za pár vteřin jsme už byli ve vzduchu. Jelikož jsme seděli hned za křídly, tak bylo zajímavé pozorovat práci klapek s JaraXovým odborným výkladem. Let proběhl hladce a za necelou hodinku už jsme dosedali na ranvej letiště v Kodani. Neskutečná rychlost… jak říkal JaraX: „Pilot měl asi hlad, tak spěchal na oběd.“

V Kodani jsme „prolítli“ letištní halu hledajíce zastávku vlaku. To se povedlo na „první dobrou“. Ještě koupit lístek na vlak v „jízdenkomatu“ a hurá na nástupiště čekat na vlak do Švédska. Jelikož vlak jezdí docela často, tak jsme čekali opravdu jen chvilku. Od prodejce auta jsme se dozvěděli, že máme vystoupit na zastávce „Hyllie“. Měla to být hned první následující zastávka vlaku, směřujícího do města Växjö, což nám potvrdil jeden český pár, nejspíš zde žijící… Jak je ten svět malý. Ani ne za 15 minut jsme už vystupovali na zastávce Hyllie. Zajímavostí cesty vlakem je, že vede po Öresundském mostě, přes průliv Öresund, kde ve spodní části mostu vede železniční trať a v horní části vede dálnice.

Po výstupu z vlaku čekáme na příjezd prodejce. JaraX má „obavu“, aby nepřijel Teslou nebo elektrickou Škodovkou. Ale zbytečně. Za chvíli „majestátně“ přijíždí krásná 750Li.

Přivítáme se s prodejcem. Jmenuje se Alex a je to fajn chlapík středního věku. Cestu do Höllvikenu odřídí JaraX, aby věděl, jak na tom auto „je“. Cestou si povídá s Alexem, zjišťuje informace o autě. Zjišťujeme, že Alex se v autech docela vyzná. Přijíždíme k Alexovi domů a začíná prohlídka auta… jsou tam nějaké závady, ale nic „velkého“, namátkou: blbě osazené zadní okno, nestahuje zadní pravé okno, dorazy ve dveřích na výměnu, nefunguje hydrokufr, nefunguje pouze jediná CA klika a jako na potvoru ta řidičova. A taky svítí kontrolka ztráty tlaku v pneumatikách. Pan Rudolf si všimne, že zadní levé kolo je nějaké měkčí… tak aby ne, když je v něm zapíchlý hřebík. Alex na to hned, že zajedeme tady kousek do servisu, aby to opravili… V první neměli čas a místo na dílně, ale hned kousek vedle už ano, takže pneumatika je opravená. Super. Vrátili jsme se tedy k Alexovi domů. JaraX ještě auto „zdiagnostikoval“ a prohlédly se nějaké drobnosti… Bylo však už „cítit“, že je rozhodnuto… Auto bylo opravdu hezké, interiér krásný a zachovalý, skoro jako nový! Motor si ševelil velmi tichounce. Až tady mi došlo, že ta cena zase není tak vysoká, protože to auto bylo fakt krásné. JaraX ještě vyjednal velmi zajímavou slevu vzhledem k závadám… a už nic nebránilo sepsání kupní smlouvy. Byli jsme pozváni do Alexova bytu. Tady bych rád zmínil, že v tomto bytovém domě bylo použito ve velké míře dřevo… Schody, zábradlí, podlahy na chodbě, „fasáda“… zajímavé…

Další věcí, co byla „zajímavá“, že stropy v bytech nemají žádnou úpravu, např. štuk, nebo alespoň sádrokarton. Prostě jen „odhalené“ betonové desky. Díky tomu ten byt nepůsobil zrovna útulně…

No… jelikož už se nachýlil čas, rozloučili jsme se s Alexem, ještě fotka u auta a začali jsme vymýšlet cestu zpátky.

Ve hře byl i trajekt z Dánska do Německa… ale jelikož by to vyšlo časově stejně, možná i více, a nehledě na cenu plavby trajektem, jsme se rozhodli, že to objedeme přes Dánsko do Německa. Asi ve 14 h jsme vyráželi z Höllvikenu. Cestou jsme se ještě stavili na nákup a na oběd. V obchodě JaraX kromě jiného koupil „Surströmming“ rybičky pro kamaráda… No dobrou chuť.

Pak už jen natankovat a hurá domů. Navigace ukazovala cca 1200 km a čas jízdy něco kolem 12 h. U toho tankování byla taky jedna zajímavost… kromě toho, že benzín stál podobně jako u nás, tak u stojanu musíte první načíst platební kartu a až poté můžete natankovat.

Nádrž plná, tak jedem… První řídil JaraX… vedle pan Rudolf… já se usadil dozadu, do těch „fungl nových“ cream beige clubových komfortů… a navigoval jsem. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli zpátky v Malmö. Poté následoval již zmíněný Öresundský most. Zážitek za krásných 70 €. Tady se ještě sluší dodat, že je to spojení mezi Švédskem a Dánskem… s tím, že na švédské straně je to most a na dánské to „přechází“ do tunelu.

Asi Švédi nemají rádi tunely… nebo Dáni mosty? Poté následovala relativně zdlouhavá cesta přes Dánsko. Mezitím se „vyměnilo“ osazenstvo na předních sedačkách a pan Rudolf si konečně naplno vyzkoušel, „co to vlastně koupil“. No… jeho upřímné nadšení bylo zjevné. My „sedmičkáři“ víme, o čem je řeč. Kdo neví, doporučuji vyzkoušet. Proběhla i zkouška adaptivního tempomatu… Zprvu jsem k tomu byl trochu nedůvěřivý, ale stále více této vychytávce přicházím na chuť.

Po cca 300 km jízdy jsme dorazili do Německa. Dali jsme krátkou přestávku na parkovišti… A jelikož jsme po cestě zjistili, že nefungují 12V zásuvky v interiéru, pustil se JaraX do opravy. Opraveno během chvilky. A co víc… povedlo se opravit i nestahující se zadní okno, přehodit obráceně namontované interiérové lampičky a hlavně i nefungující hydrokufr. A JaraX už vymýšlel, že by se za jízdy pustil do výměny dorazů ve dveřích. Prostě JaraX. Takže si pan Rudolf mohl hned odškrtnout několik závad.

Za volant usedá opět JaraX… je třeba využít neomezenou rychlost v Německu a trochu zkrátit dojezdový čas.

Hamburk, Hannover… už to sviští… Sedmička letí jako šíp… ale už se také začíná hlásit o slovo prázdná nádrž… Natankujeme opět „plnou“, akorát se nám protočily „panenky“ při pohledu na účet… lehce přes 200 € za nádrž, tedy nějakých 2,4 € za litr benzínu… no fuj…

No a abych si ten výlet taky trochu zasloužil, sedám za volant já a čeká mě poslední část cesty do ČR. Už jedeme za tmy, tak už toho k vidění moc není… Míjíme Halle, následuje Lipsko… Tady byla ještě jedna zajímavá podívaná… Lipské letiště je hned vedle dálnice, takže jsme se v jednu chvíli „polekali“, že na nás letí letadlo a chce přistát na dálnici. No naštěstí si to pilot na poslední chvíli rozmyslel a uhnul vedle. Pak už jen Drážďany a už přejíždíme Německo-české hranice.

Zanedlouho přijíždíme do Prahy. JaraX potřebuje odvést na sídliště k rodině, na přespání. Zadá do navigace přesnou adresu, ale z důvodu zavření tunelů na MO je navigace jakási zmatená a chvíli nás točí „dokola“… Á, už se vzpamatovala… pak už jen kousek a jsme na adrese. Rozloučíme se s JaraXem, poděkujeme za skvělý výlet a vyrážíme s panem Rudolfem k letišti pro mojí 7er.

Přijedeme k parkovišti a pan Rudolf zastaví kousek vedle, a že na mě počká, ať jedeme pak do Plzně za sebou… Ok. Jdu k závoře u parkoviště, vyjde pán z buňky a nevěřícně na mě kouká, kde jsem se tu „vylíhnul“… Říkám… jdu si pro auto, mám ho na „I-1“. Stále trochu nevěřícně zavolá řidiče s dodávkou, ať mě odveze k autu. Bomba, tato služba funguje perfektně. Sedám do své 750i, vymotám se opět z toho „bludiště“, načtu lístek, závora se otvírá… Super, vše v cajku… nakonec se to stihlo a platím pouze za 1 den, resp. 24 h. Přijíždím k panu Rudolfovi. Popřeju mu šťastný zbytek cesty a ať mu auto dělá jen radost, a vůbec poděkuji za skvělý výlet. Vyrážíme v tandemu směr Plzeň. Únava už je docela velká… zapínám ACC…

U Ejpovic se naše cesty dělí… Pan Rudolf pokračuje na Plzeň a mě čekají poslední 3 km domů. U domu zastavuji přesně ve 3:00. Byl to krásný a nezapomenutelný výlet, na to bude člověk vzpomínat celý život. Tímto ještě jednou hrozně moc děkuji JaraXovi a panu Rudolfovi, že jsem se toho mohl účastnit. Lehám do postele a usínám téměř přesně po 24 h od vstávání, plný zážitků…

Janek

Fotogalerie